Finalisté  I  42010

10. 12. 2010 – 6. 3. 2011

 

Národní galerie v Praze

Sbírka moderního a současného umění

Veletržní palác

 

Současné umění prorůstá do mnoha podob.Na jedné straně se stává součástí zábavního průmyslu,

na druhé nesrozumitelným světem, do kterého může vstoupit jen pár vyvolených. Elitnost a plebejskost

se míchají v nerozluštitelné skrumáži. Proto práce každého týmu, který má za úkol vybrat, označit,

vyčlenit nějaká umělecká díla či jejich autory, je nesmírně obtížná.

Pro cenu 333 NG a Skupiny ČEZ za rok 2010 byla složena porota především z umělců

aktivních na současné česko-slovenské scéně. I teoretici z tohoto týmu byli až na jedinou výjimku

mladí a zabývající se současným uměním. Nevím, zda vybrali dobře, poněvadž nevím,

zda existuje „dobře“. Možná by bývalo stačilo zvolit výherce losováním. Tak složitá je současná scéna.

Nacházet v ní nějaké struktury či žebříčky je nesmírně obtížné.

Přesto věřím, že jmenovaná porota vybrala díla a autory, kteří jsou něčím aktuální,

kteří znamenají něco podstatného v celosvětovém pokusu o definici

našeho světa, který si hraje na globální, a přitom je nesmírně atomizován. Je to svět ve vleku

módních trendů, instantních idolů a kýčovité morálky.

Děkuji všem, kteří se na přípravě, zajištění i vyhodnocení Ceny 333 NG v Praze a Skupiny ČEZ podíleli.

Oceňuji vaši práci a děkuji.

 

Milan Knížák

 

 

Letos tvoří vybraná díla finalistů určitý smysluplný celek. To jistě do velké míry odráží fakt,

že komise fungovala také především jako celek. I když přítomno bylo celé spektrum

odlišných názorů a pohledů, členové komise zároveň natolik důvěřovali hledisku ostatních,

že vzniklo něco jako společná perspektiva či nevyslovený názor, který se utvářel v průběhu

vzájemné interakce. Proti této perspektivě, prostřednictvím níž se díla vybírala, lze zvnějšku

namítat, že je jednostranná atp.; to je ovšem součástí toho, čím perspektiva je - vyhraněným

ostrým pohledem z jednoho defi novatelného úhlu, určitým jasným stanoviskem, bez kterého

lze těžko vůbec něco vidět. Velmi specifi ckým, i když určitě ne neobvyklým rysem výběru

děl finalistů Ceny 333 je fakt, že se vybírá pouze na základě dokumentace prací.

Porota žádné z děl nevidí ve skutečnosti (proto v katalogu píší o dílech umělci sami; jen oni

v této fázi věci opravdu znají). Prezentace díla a sebe sama se tak stává samostatnou formou umění.

Hledali jsme díla, která v dnešní době plné prázdných vizuálních triků působí nespekulativně.

 

Na rozdíl od minulého roku, kdy dominovaly klasické žánry, malba a socha, zvítězily v letošním

výběru fotografie, fotomontáže, video, instalace, objekty. Vybraná díla jsou přes zjevnou hravost

specifická řemeslnou a estetickou dokonalostí. V tom je jejich vážnost. Jinak působí lehce,

bez známek etické tíhy. Přestože nabízejí osobitý pohled, nikdo z autorů sám sebe příliš vážně

neprosazuje, což je osvěžující… Nejedná se ani o osobní psychologické sondy, ani o univerzální

abstraktní koncepty, ale o prostou a originální výpověď o skutečnosti. Díla tak působí aktuálně

až naléhavě, nikoli však v momentálně přijatém politicky korektním slova smyslu. Bez agresivity,

bez cynismu, přes nepřehlédnutelnou sílu výrazu nás překvapují tolerancí. Vzájemně se neruší,

nesoupeří, nekritizují. Není v nich moralizování. Jejich aktuálnost spočívá v míře ostrosti výrazu.

A tady je snad možné hledat i novou definici krásy (a především také podobu skutečnosti,

která je rozmlžená).

 

Karolina Dolanská

 

 

Čtyři ročníky jsou dost málo na bilancování, nicméně otázka po smyslu a poslání ceny

se klade od prvního ročníku soutěže každoročně o to naléhavěji, oč problematičtější

se začíná jevit většina aktivit spojená se zavedenými formami výuky, prezentace

a reflexe současného umění. Každý rok, sto až dvě stě mladých českých a slovenských,

většinou akademicky školených umělkyň a umělců přihlašuje do soutěže své dílo či díla.

Většina z těchto prací představuje výsledek vážného úsilí a dobré kvalifi kace.

K čemu je však tato kvalifi kace dobrá, když jen nepatrný zlomek z těchto vystudovaných

či studujících výtvarníků bude schopen pokračovat v umělecké činnosti jako profesi

v tradičním slova smyslu? Role a podoby umění v dnešní společnosti se radikálně mění.

I když umění, aby bylo uměním, nikdy nemohlo být jen záležitostí profese, ale vždy muselo

být posláním. Dnes, v době hromadně manipulované produkce, by bez nějakého vlastního

poslání nemělo už žádný smysl. To ovšem neznamená, že školení je zbytečné.

Naopak, jazyky současného umění jsou tak náročné, že i ta nejzákladnější témata nemohou

být bez znalosti těchto jazyků pochopena. Patří k povaze současného umění, že téměř

veškeré do něho investované úsilí nekončí mistrovskými díly, ale především aktivováním

tvůrčího potenciálu, který se dnes uplatňuje v oblastech, kde dříve žádné umění nebylo.

Z toho vyplývá celá řada nedorozumění mezi uměnímilovným publikem a tendencemi

současného umění, v nichž se zdá, že je možné zcela vše a že zde neplatí žádná kritéria

a že zde nejsou žádní favorité. To samozřejmě není pravda, jen kritéria hodnocení se dnes

radikálně mění. Porota Ceny 333 posuzovala spíše hodnotu tvůrčích signálů než umělecké

mistrovství v tradičním slova smyslu. Význam umění to nezpochybňuje, nezpochybňuje to

ani ocenění samotná, i když jako podstatný se nám dnes jeví nový význam poslání umění

v sociální rovině života současnosti, na kterém se podílí daleko více mladých umělců,

než jsou jen ti, co byli nominováni na získání hlavního ocenění.

 

Tomáš Vlček

 

 

Složení poroty:

 

Předseda:

Tomáš Vlček, ředitel Sbírky moderního a  současného umění Národní galerie v Praze

 

Jiří Černický I umělec (ČR)

Karolina Dolanská I kurátorka, NG (ČR)

Marek Kvetan I umělec (SR)

Rea Michalová I kurátorka NG (ČR)

Katarina Müllerová I kurátorka a teoretička umění (SR)

Petr Písařík I umělec (ČR)

Dorota Sadovská I umělkyně (SR)

Petr Vaňous I nezávislý kurátor a teoretik umění (ČR)

 

Kurátorka: Karolina Dolanská

Fotografie: archivy umělců, Jan Dvořák

 

 
 
Cena 333                       Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze 

333 katalog 42010

Jakub Geltner

Plebejský dvůr I.

fotoproces na dibondu

250 x 100 cm

Plebejský dvůr představuje určitou, prostorem vymezenou totalitární strukturu.

Tato struktura je virtuální architekturou ideově ukotvenou uměle vytvořeným scénářem,

spleteným z dějinných udáálostí, exaktních principů, ale i ze snů, fantazií a rozumu

samotného. Jedná se o architekturu, která může ovlivňovat masy, formovat jejich vůli

a zároveň prosazovat politické cíle. Výrazovým prostředkem je architektonická vizualizace,

výtvarný jazyk hojně užívaný současnými architekty, inženýry a developery. Vývoj

digitálního obrazu ovlivňuje naše vnímání reality a v budoucnu může být chápán

například jako deník digitální společnosti.

Jakub Geltner

Plebejský dvůr II.

fotoproces na dibondu

250 x 100 cm

Juliána Höschlová

Cvičení

ze série Holka z cirkusu

videozáznam v HD kvalitě, 2:00 min.

Tři autoportréty jsou zahrnuty do stejnojmenné složky s názvem Holka z cirkusu. Díla však

vznikala samostatně bez hlubšího nebo vědomějšího navazování. Práce se nezabývá

fenoménem autoportrétu jako takového, například ve videu Krk je spíše zaměřená

na efekt konkrétního detailu krčních svalů připomínajícího skoro nechutného

mimozemšťana. Tím se portrét dostává do jiné roviny, jako by mi tělo nepatřilo. Název odkazující

na cirkusové prostředí, často se chlubící tělesnými dovednostmi, tak ilustruje zvláštní,

nepřirozené i trochu směšné pohyby. Impulzem k této práci byla v podstatě jakási ironie a humor

se slovy „takové uši nikdo nemá“ a „takhle krkem nikdo nezakroutí“.

Juliána Höschlová

Cvičení

ze série Holka z cirkusu

videozáznam v HD kvalitě, 2:00 min.

Vojtěch Maša

Kůň letí k pivovaru

ze série Rozumím

digitální fotografická montáž, dibond

66 x 100 cm

Jedná se o dokumentární fotografie z Lublaně, hlavního města Slovinska.

Poznával jsem Slovinsko a slovinský jazyk dětskýma očima a snažil jsem se porozumět.

Některým slovům jsem rozuměl, jiným ne, význam dalších slov jsem odhadoval. Postupně

jsem se učil jazyk a poznával čím dál lépe prostředí i lidi. Ironická magičnost a představy

se postupně upřesňovaly, prozaičtěly a čím dál víc se blížily realitě. To vniknutí je neopakovatelné,

stejně tak jako dětství.

Vojtěch Maša

Pták ohnivák

ze série Rozumím

digitální fotografická montáž, dibond

66 x 100 cm

Aleš Novák

Kopečky

ze série Domácí sochy

bompary přilepené vlastní šťávou

Cyklus Domácí sochy vznikl doma. V lehkých významových posunech domácích

předmětů zažívám osobní nevšednost. Nesnažím se tvořit, ale spíš si všímat.

Domácí sochy jsou buď „součástí“ domácího prostředí, anebo „zdomácňují nedomácí“ prostředí. Rád

používám vtip, který bývá často infantilně zabarven. Věřím, že vtip, přestože je iracionální, má

schopnost promlouvat i k lidem mimo okruh uměleckého ghetta.

Aleš Novák

Ovocná vitráž

ze série Domácí sochy

bompary přilepené vlastní šťávou

Martin Pertl

Poustevna

smrkové latě, OSB, cetris, sklo, ocel

222 x 202 x 237 cm

Základní vnitřní prostorové nároky samy

modelují vnější tvar objektu a zbavují jej těch

hmot, které nemají žádné opodstatnění.

Celkem snadno je možné odhadnout,

jak je uvnitř zařízen. Výsledkem je řešení

extrémně skromného obytného objektu

jasného geometrického tvaru, jež nabízí

i prvek přepychu v podobě pobytové střešní

terasy. Terasa je také místo, kde je možné

spolustolovat s příležitostnými hosty.

Martin Pertl

Poustevna (interiér)

smrkové latě, OSB, cetris, sklo, ocel

222 x 202 x 237 cm

Martin Šilhán

Pisoart II

ze série Reinterpretace

mentálního-bytového prostoru

laminát

40 x 170 x 60 cm

Jako téma projektu jsem zvolil Reinterpretace mentálního-bytového prostoru. Podstatou

instalace je vytvoření rovnováhy mezi protipóly, primárně se jedná o interakci mezi černou

a bílou, resp. tmou a světlem, a dále mezi hranou a oblinou, jež vnímám jako zástupné prvky lidského

myšlení ve smyslu ortodoxního x heterodoxního uvažování. Primárním okruhem výběru prostorů se mi

stala osobní zkušenost, všeobecná známost a až triviální všednost, s níž

dále pracuji.

Martin Šilhán

Pisoart I

ze série Reinterpretace

mentálního-bytového prostoru

laminát

40 x 170 x 60 cm

Olja Triaška Stefanovič

Bez názvu

z cyklu Ružové tiene

fotoproces na dibondu

70 x 100 cm

Fotografický cyklus Ružové tiene vznikol v roku 2009, v priestoroch bývalého skladu na kyslú

kapustu. Ten sa neskôr zmenil na sklad, v ktorom sa v súčasnosti vyrábajú a točia televízne

seriály. Pri fotografovaní ma oslovila zvláštna prázdnota priestoru a ticho televíznych kulís.

Človek pozerajúc sa na televízne štúdio má túžbu transformovať toto prostredie, uskutočňovať

svoju predstavu miesta vhodného pre svoje vlastné životné pôsobenie. Hlavný motív v mojich

fotografiách predstavuje nepretržitú simuláciu ľudských osudov a samotnej reality. Snažila som

sa zachytiť moment, keď sú kulisy zbavené príbehov a čakajú na ich náplň. Fotografický

cyklus Ružové tiene je príbeh o priestore, ktorý manipuluje a simuluje ľudské osudy a realitu.

Olja Triaška Stefanovič

Bez názvu

z cyklu Ružové tiene

fotoproces na dibondu

70 x 100 cm

Jaroslav Varga

Bez názvu

instalace, kombinovaná technika

Môj niekoľkoročný projekt, cyklus sitespecific inštalácií (knižníc),

je osobnou reflexiou na súčasnú knižnicu.

Prostredníctvom intervencií do existujúcich knižníc alebo vytvárania modelov-máp,

alternatívnych či fiktívnych knižníc sa pokúšam prehodnocovať jej súčasný

ontologický a gnozeologický aspekt, časopriestorovú výnimočnosť, organizáciu

usporiadania dát, materialitu a virtualitu, sebareflexiu či sebareprodukciu. Súčasne

nadväzujem na koncepty o usporiadaní knižníc podľa Samuela Pepysa, Melvila Deweya, Abyho

Warburga, atď.

Jaroslav Varga

Bez názvu

instalace, kombinovaná technika

Šimon Vahala

Knírek

ze série Skupenství ticha

piezografie, dibond

120 x 120 cm

Člověk a krajina vzájemnym působením

dávají nevědomky vzniknout „magickým

objektům“ bez jasné funkce. Zde jsou

zaznamenány v různych skupenstvích,

vypjatých situacích či podmínkách, klasickým

středoformátovym fotografickým médiem

na barevné negativy bez počítačové

manipulace.

Šimon Vahala

Vlna

ze série Skupenství ticha

piezografie, dibond

120 x 120 cm

Lenka Veselá

Salon I

instalace, olej na plátně na stěně

Ve svých pracích se zabývám médiem malby (malbou jako médiem). Z toho vychází i Salon,

jenž je úvahou o možnostech „starého“ média refl ektovat současnost i osobnějším

zamyšlením nad tím, co chci (mohu) skrze svoji práci vyjádřit. Projekt má podobu modelu (modelové

situace)

výstavy. Celá instalace, formálně odvozená z módu typického pro pařížské Salony 19. století, má

monochromní

charakter a jednotlivé obrazy nejsou autonomními kompozicemi, ale jsou redukovány na abstraktní

strukturu

vyvolávající dojem „dění“ na obrazech. Chtěla jsem tak abstrahovat „bytí“ situace jako takové.

Lenka Veselá

Salon II

instalace, olej na plátně na stěně

Vlasta Žáková

Fajčiaca

textil, stuhy, ruční výšivka

Najnovšia séria mäkkých textilných plastík tematicky priamo vychádza z témy,

ktorej sa venujem od roku 2008, a tou je často až agresívna honba za zábavou a unikanie do sveta

párty, v ktorom sú však isté hranice, ktoré keď sa prekročia, nastúpi únava, neschopnosť byť šťastný,

vyprázdnenosť a sexuálna promiskuita bez duševného uspokojenia. Textilné plastiky zhmotňuju aktérov

situácií už vo fáze

deštruktívnej, depresívnej, vyprázdnenej, ktorá vždy nastupuje po vrchole večera.

Každá plastika má svoj mikrodej a svoje osobné prežívanie. Jednotlivo sú to uzavreté objekty

s vlastným príbehom, nainštalované spolu však vytvárajú silný pocit jednotlivcovej osamelosti v

spoločnosti.

Vlasta Žáková

Plačuca

textil, stuhy, ruční výšivka

        2011 2010 2009 2008 2007 Refused 1'11 1'10 1'09 1'08 1'07 Instalace Kontakty Partneři Přihlášky